Od 50. ročníku divadelního festivalu FEMAD je udělována cena Pavla Boška za celoživotní přínos amatérskému divadlu s přihlédnutím k formování FEMADu. Dovolte nám představit vám laureáty těchto cen:

Helena Vondrušková

Když se řekne Divadelní spolek Vojan, tak jako ozvěna se ozve Vondruškovi. Byly roky a dohromady jich bylo rovných 14, kdy se jako ozvěna ozýval v letech 1987 – 2000 ještě také FEMAD.  Ano, po dobu dlouhodobě provozně nezpůsobilého poděbradského divadla našel FEMAD zázemí právě v Libici nad Cidlinou. A opět zde rezonovalo jméno Vondrušků. Jaroslav byl jedním z hlavních organizátorů, a jak je všeobecně známo, za každým úspěšným mužem hledej jeho ženu. A tou byla právě Helena Vondrušková, rozená Wagnerová. A letos, kdy slavíme 50. ročník FEMADu, je dobré si to znovu připomenout.

Helena Vondrušková si poprvé zahrála v pohádce „Jak Jaromil ke štěstí přišel“ už před 61 lety. Dáma snad promine, když tuhle číslici takhle veřejně uvádíme,ale určitě není za co se stydět.

Zásadní životní zlom však přinesl její vstup k libickým ochotníkům o pět let později a setkání s režisérem Jaroslavem Vondruškou, který jí přidělil první větší roli Popelky. A pozdější svatba potvrdila, že to bylo setkání osudové. Helena Vondrušková je sice zdánlivě nenápadná, ale jako spoluzakladatelka Divadelního spolku Vojan Libice nad Cidlinou je stále jeho klíčovou osobou. Navíc ji ještě překvapivě baví hlídat i finance a tak je desetiletí hospodářkou spolku i archivářkou. Ale zpátky k FEMADu. Ten po přestěhování do Libice měl k dispozici kulturní dům, sokolovnu a nekonečný plenér. Můžeme parafrázovat proslulý bonmot Jana Wericha, který kdysi řekl, že mají s manželkou rozdělené role. O důležitých věcech, jako je vztah k Burundi, rozhodoval Jan Werich a o těch podružných jeho žena. A tak zřejmě to bylo i u Vondrušků. Zatímco manžel Jaroslav byl respektovanou tváří libického spolku i festivalu, Helena se starala o veliké množství těch méně viditelných a mnohdy neviditelných věcí a nepostradatelných služeb. Však také účastníci festivalu, seminaristé, režiséři i lektoři si velice pochvalovali skvělou atmosféru vytvořenou libickým Vojanem. A tak v podstatě i Heleně Vondruškové patří velký dík, že se FEMAD po letech mohl vrátit do Poděbrad jako stále respektovaná festivalová značka. A protože si na FEMADu  vyzkoušela své organizační schopnosti, Libici se začalo stýskat po divadelní přehlídce a tak od roku 2002 vzniklo Divadelní babí léto, které se časem proměnilo na Libický divadelní podzim. A můžeme hádat, kdopak asi stojí za přípravou organizace téměř všech dvaceti ročníků.

Zbývá ještě dodat, že Helena Vondrušková je v ochotnickém světě značkou kvality. Má na svém kontě téměř 50 rolí a drží jeden unikát. Ve stále aktivní  pohádce Měla babka 4 jabka, která měla premiéru už v roce 2007, jako jediná odehrála všechna představení a už se tak rychle blíží k neuvěřitelné 150. repríze. Během své herecké dráhy získala řadu nejrůznějších uznání a ocenění, především za skvělé herecké výkony. Hostovala v souboru Klicpera Sadská, Havlíček Neratovice i ve zdejším spolku Jiří. Za svoji činnost obdržela Zlatý odznak Svazu českých divadelních ochotníků. A v posledních letech se jako host objevila i na scéně profesionálního Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Divadlo je pro Helenu Vondruškovou zkrátka neodmyslitelná součást života.

PETRA RICHTER KOHUTOVÁ

Až teprve s údajným životním jubilem letošní laureátky, které se naplní už za pár dnů, se rozvířily zaručené informace, že si Petra Richter Kohutová musela kdysi v dětství zfalšovat rodný list. V kuloárech se totiž šíří důvěrné zprávy, že za tím stála touha už v raném dětství chodit do kina na nepřístupné filmy. Při letmém ale i při déletrvajícím pohledu na nepřehlédnutelnou osobu českého ochotnického divadla, všudypřítomnou Petru, je jasné, že muselo dojít k záměně dat. Takhle přece nevypadá padesátnice! Švindl s rodným listem se pozitivně promítl do jejího širokého dramaturgického rozhledu, protože už od dětství mohla z nepřístupných brakových filmů nasávat spoustu později dramaturgicky vhodně využitelných informací. Ostatně přispělo k tomu i rodinné zázemí, kde tatínek i maminka patřili k předním herců ostravského ochotnického spolku Impuls. Malou Péťu neměl doma kdo hlídat a tak odmala dokonale poznávala divadlo ze všech stran. Všechno pak úspěšně zužitkovává ve své práci. Petra je sice křtěná kouřem ostravských hutí, ale v rámci postupné vnitrostátní migrace se z východu republiky dostala přes Brno až na naši západní výspu a stala se z ní lázeňačka. A úplně nejvíc na tom vydělalo už od roku 2000 karlovarské Divadelní studio D3. Divadelní ústav eviduje u Petry Richter Kohutové 116 položek jejich dramaturgických prací. Ale určitě jich bylo víc, všichni víme, jak je to u nás s evidencí. Na počátku v roce 1991 to byla první dramaturgie na JAMU inscenace pod zajímavým názvem „Jak chtěl Kryštof Kolumbus přejít na protější chodník“ a zatím poslední inscenace pod kterou je podepsána jako dramaturgyně, je muzikál „Kdyby tisíc klarinetů“ v Západočeském divadle v Chebu.  Přes střední knihovnickou školu a JAMU nejprve zakotvila v brněnském divadle bratří Mrštíků, odkud přešla do ostravského Divadla Petra Bezruče. Hostovala v mnoha českých i moravských profesionálních scénách a v současné době má nejtěsnější vazby k divadlům právě v Karlových Varech a v Chebu. Ale Petra se naštěstí rozdává dál po celé republice nejen u profesionálů ale i u ochotníků, a jak sama říká, nemá problém zajet kamkoliv, což také její široký záběr porotce, dramaturga, lektora jen potvrzuje. V současné době je velmi viditelná lektorka režijních škol Amatérská divadelní asociace ADA. Kdesi o sobě uvedla, že je nadšený pozorovatel amatérských divadelních představení a to platí bezezbytku. Každým svým vystoupením ať už psaným nebo mluveným pak neustále potvrzuje, jak je v divadle důležité míti vedle Filipa také dramaturga. Závěrem nám dovolte ještě malé srovnání nesrovnatelného. V prvních desetiletích FEMADu se stala v Poděbradech legendou lektorského sboru Jarmila Černíková Drobná, železná lady české dramaturgie, žena bystrého uvažování, skvělé analýzy, širokého rozhledu a nekompromisních hodnocení a charakteristického ráčkován. Petra kráčí úspěšně v jejích stopách a to nejen svými dvěma jmény, takže jí zbývá ještě docentura na DAMU, několik obsáhlých odborných učebnic a publikací a má určitě dobře našlápnuto zanechat v českém amatérském divadle další nesmazatelnou stopu. Zejména když si už na začátku umázla těch pár let v rodném listě. Dámy a pánové –  Petra Richter Kohutová, laureát letošní ceny Pavla Boška za významný přínos českému ochotnickému divadlu s přihlédnutím k poděbradskému FEMADu.